Inominátní smlouva nepojmenovaná, netypizovaná smlouva

Inominátní smlouva nepojmenovaná, netypizovaná smlouva


Co jsou to nepojmenované smlouvy a nač si dát při jejich uzavírání pozor

Při smluvní úpravě svých vzájemných práv a povinností nejsou smluvní strany - účastníci smluv a právních (závazkových) vztahů - omezeni jen na smluvní typy výslovně zákonem upravené. Účastníci určitého závazkově-právního vztahu tak mohou mezi sebou uzavřít nejen smlouvu tzv. typovou (typickou) jako je smlouva kupní, smlouva o dílo, nájemní smlouva a další, tedy smlouvu pojmenovanou, ale i smlouvu nepojmenovanou (tzv. inominátní, též netypizovanou).

Typovými smlouvami jsou tedy smlouvy v zákoně výslovně upravené, přičemž zákon také vymezuje, které podstatné (povinné) náležitosti daná smlouva musí obsahovat, aby se jednalo o příslušný smluvní typ. Kupř. nájemní smlouva na byt musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. (Tato smlouva musí mít písemnou formu.)

Jednotlivé smluvní typy se nerozlišují podle toho, jak je smlouva označena; rozhodující je obsah smluvního ujednání, jímž jsou vymezena práva a povinnosti účastníků. Možnost smluvních stran upravit obsah závazkového vztahu odchylně od zákona je omezena jen tehdy, zakazuje-li to výslovně zákon nebo vyplývá-li z povahy ustanovení zákona, že se od něj nelze odchýlit.
Smlouvou inominátní se naproti tomu míní smlouva, která není upravena v zákoně (např. občanském nebo obchodním zákoníku) jako jeden z typů smluv. Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zákonem zvláště upravena, taková smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona. U nepojmenovaných smluv určují obsah (a název) smlouvy sami její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah, vzniklý z nepojmenované smlouvy, analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší. (K tomu viz aktuální rozsudek Nejvyššího soudu České republiky spis. zn. 33 Cdo 1977/2007, ze dne 9. září 2009, který je dostupný na internetové stránce soudu: www.nsoud.cz.)

Jako příklad nejčastěji v praxi uzavíraných nepojmenovaných smluv lze uvést např. smlouvy, jimiž je sjednáno právo zpětné koupě, opční právo, smlouvu o kauci, smlouvu o spolupráci atp.

Jako nepojmenovanou smlouvu nelze ovšem hodnotit tzv. smíšenou smlouvu, kdy jedna smlouva v sobě zahrnuje několik zákonem pojmenovaných smluvních typů (jako příklad lze uvést třeba smlouvu o koupi nemovitosti, zahrnující i smlouvu o zřízení věcného břemene - užívání bytu dosavadním vlastníkem). Taková smíšená smlouva se pak řídí ustanoveními zákona o všech smluvních typech, z nichž se skládá.
Autor: Richard W. Fetter
zdroj





3.4.5 Inominátní smlouvy


V praxi asi největším rivalem smlouvy o tichém společenství jsou inominátní smlouvy podle § 269
odst. 2 ObchZ, které nabízejí vítanou možnost „ušít smlouvu na míru“ bez omezení kogentními
ustanoveními o určitém smluvním typu. Toto řešení je velmi pružné, ale zároveň na náročné na
zpracování, neboť není k dispozici podpůrná zákonná úprava, o kterou by bylo možné se jednoduše
opřít.

Takovou to smlouvu je tedy třeba zpracovat velmi pečlivě s ohledem na možnou neurčitost obsažených
závazků a je vhodné vyjádřit v ní jednoznačnou vůli stran být vázán inominátní smlouvou, aby bylo
zřejmé, že nejde o existující smluvní typ. Inominátní smlouva také musí pomýšlet na všechny
situace, které mohou potenciálně nastat za trvání smlouvy, neboť v případě, že není ve smlouvě něco
upraveno, nelze na ni v obchodním právu podpůrně použít ustanovení o některé pojmenované smlouvě
(nicméně obecná část závazkového práva je aplikovatelná).

Mezi důvody, proč se v praxi inominátní smlouvy někdy prosazují na úkor tichého
společenství patří někdy snaha obejít povinnost tichého společníka podílet se také na ztrátě
podnikatele, vyloučit možnost vyčerpání jeho vkladu, zakotvit hlubší vztah mezi tichým společníkem
a podnikatelem nebo vyloučení nástupu ručení tichého společníka vůči třetím osobám.

V této souvislosti je třeba si také uvědomit, že podle charakteru smluvních stran by takováto
smlouva mohla případně být též nepojmenovanou smlouvu podle § 51 ObčZ.

zdroj


Přípustnost inominátních a smíšených smluv v českém právu soukromém
Mgr. Karel Kudrna, Ostrava
Příspěvek byl publikován v Právních rozhledech 11/2001